Výklad pojmu OKAMŽIK DORUČENÍ u el. nástrojů

 Jak vykládat pojem OKAMŽIK DORUČENÍ u elektronických nástrojů provozovaných dle požadavků zákona o veřejných zakázkách č. 137/2006 Sb. a vyhlášky č. 9/2011 Sb.
 Zákon č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách ve vztahu elektronickým nástrojům výslovně neřeší stanovení přesného okamžiku doručení dokumentu, stejně tak ani příslušné předpisy zabývající se elektronickou komunikací (např. zák.127/2005 Sb., o elektronických komunikací), popř. doručováním obecně (např. zákon č. 500/2004 Sb., správní řád). Dle našeho názoru lze v případě doručování písemností prostřednictvím elektronického nástroje analogicky možné aplikovat závěry rozhodnutí Krajského soudu č. 62Af 64/2011-41 cit:

  „Je-li jakýkoli úkon dodavatele (uchazeče) uskutečněný v průběhu zadávacího řízení určený zadavateli soukromoprávním úkonem, uplatní se zásada, že doručuje-li se mezi nepřítomnými účastníky, působí projev vůle navrhovatele vůči příjemci od okamžiku, kdy mu „dojde“ (§ 45 odst. 1 občanského zákoníku). Pojem „dojití“ však není v soukromém právu vykládán striktně ve smyslu „doručení“, jak jej lze dovozovat z procesních předpisů veřejného práva, tj. že by jej adresát musel fyzicky převzít.

Výklad § 45 odst. 1 občanského zákoníku je i z pohledu Nejvyššího soudu konstantní a nevyžaduje skutečné „dojití“ podání obsahujícího úkon do rukou adresáta, ale postačí jeho „dojití“ do sféry jeho dispozice, tj. do stavu, kdy adresát nabyl objektivní možnost se se zásilkou seznámit.

Poukázat tu lze na usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 2622/2006 ze dne 30.6.2008, kde soud uvedl, že slovní spojení „dostane se do sféry jeho dispozice“ nelze vykládat ve smyslu procesněprávních předpisů, nýbrž že jejím třeba rozumět konkrétní možnost nepřítomné osoby seznámit se s jí adresovaným právním úkonem. Právní teorie i soudní praxe takovou možností chápou nejen samotné převzetí písemného hmotněprávního úkonu adresátem, ale i ty případy, jestliže doručením dopisu či telegramu obsahujícího projev vůle do bytu adresáta či do jeho poštovní schránky, popř. i vhozením oznámení do poštovní schránky o uložení takové zásilky, nabyl adresát hmotněprávního úkonu objektivní příležitost seznámit se s obsahem zásilky. Přitom není nezbytné, aby se adresát skutečně seznámil s obsahem hmotněprávního úkonu, dostačuje, že měl objektivně příležitost tak učinit. K obdobným závěrům Nejvyšší soud dospěl i v rozhodnutích ve věcech sp. zn. 28 Cdo 72/2004 a 26 Cdo 864/2004. Podle zdejšího soudu ve vztahu k posuzované věci není rozhodné, že takto Nejvyšší soud judikoval před účinností § 18a ElZ.  

Z pohledu aplikace soukromoprávních pravidel pro doručování je tedy podstatné, že k doručení podání mezi stranami v soukromoprávním styku dojde tehdy, doručí-li odesílatel zásilku do sféry dispozice adresáta, aniž by se s ní musel adresát seznámit, natož doručení potvrzovat. Sférou dispozice adresáta je mj. jeho poštovní schránka nebo i vzdálenější úložní pošta v místě jeho bydliště, zdržuje-li se tam. Chrání se tím reálná možnost odesílatele učinit takové hmotněprávní úkony, které jsou závislé na doručení adresátovi. Chrání se tím i adresát, který musí mít objektivní možnost se se zásilkou seznámit.

Toto stanovisko vychází výhradně z materiálů a informací poskytnutých tazatelem a je nezávazným právním výkladem. Závazné stanovisko může poskytnout při přezkumu konkrétního případu orgán dohledu – Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, závazný výklad zákona v případě sporu podává pouze nezávislý soud.

– zdroj MMR -​